1. Kdo jsem já? Zrcadla, ptám se.
Neznámá nebo už znám se?
Řekni, jsem to já?
Kdo se zlým stránkám podobá?
Proč z velkých gest mě v zádech zamrazí,
z nesprávných cest mi lidé nohy podrazí.
Mám jen strach, že čas se ztrácí v hodinách,
já tvář už mám, jen se na mě podívej.
Jméno sám mi dej...
R: Jsem případ bez jména,
v tomto světě ztracená.
Křič dlouze, jen pouze, co to všechno znamená.
V té chvíli jméno mi dej,
jsem případ ztracenej!
2. V síti slov čekám na náznak.
Jsi můj otazník. Ať se stane zázrak!
Řekni, jsem to já, kdo se zlým stránkám podobá?
Já však nevzdávám, to svoje prokletí
že jsem motýlem, co stejně jednou uletí.
Dnes už vím, v zrcadle svým se neztratím,
tvář už mám, jen se na mě podívej.
Jméno sám mi dej...
R: Jsem případ bez jména,
v tomto světě ztracená.
Křič dlouze, jen pouze, co to všechno znamená.
V té chvíli jméno mi dej,
jsem případ ztracenej!
Jsem případ bez jména,
v tomto světě ztracená,
v té chvíli jméno mi dej...
Případ ztracenej.
Jsem případ bez jména,
v tomto světě ztracená.
Křič dlouze, jen pouze, co to sláva znamená.
Co to všechno znamena,
V té chvíli jméno mi dej,
jsem případ ztracenej |
